Můj pětileťák si poprvé uvědomil vánoce, poprvé něco přál a poprvé se těší. Přál si slovy: "Mami, tyhle bzutací hračky nepotřebujeme. Ale tady výtah na vláčky moooc potřebujeme, žejo?" a babičce řekl, že Toníček (mladší) moc potřebuje autobus. A babička mi dnes úplně dojatá volá, že sehnala autobus, kterému nebude moct Toníček sežrat kola a že myslí na to, jak se k ní poprvé šel před týdnem přitulit!

Asi to zní banálně, ale vzhledem k diagnózaům kluků je to jako zázrak v kapslích