musím přiznat že fakt nechápu ten tvůj boj za to, aby člověku který vyhrožuje sebevraždou byla "svobodně" ponechána zbraň. To je, bez ohledu na diagnózu, podle mně podstatná indicie k tomu aby se tím někdo začal a psychický stav dané osoby přehodnotil.

Vzpomněla jsem si díky diskuzi na jednu historku. Už je to pár let, kdy se pokusil o sebevraždu soused. Nebyl ani myslím psychicky nemocný, spíš bolestivě fyzicky a asi to mohl být hlavní důvod. Prostě měl prý depresi.

No nebyl to zrovna příjemný pocit, když jsem zjistila, že moje děti spaly těsně u stěny za kterou se pokoušel soused prostřelit si hlavu tuším kulovnicí.
Asi lze čekat argument že zeď by neprostřelil, ale co třeba okno - bylo to v 1.patro a pod okny park s dětským hřištěm. Co by mohla udělat zbloudilá kulka snad není nutné psát.
Takže ono ani nemusí jít o záměr "vzít" někoho s sebou, i když i to stává. Ale třeba jen o blbou náhodu.
Sebevražda střelnou zbraní prostě pro okolí potenciálně nebezpečná je.

Ona je to zřejmě děsná sranda a strašně cool svoboda jednotlivce si klíďo prostřelit hlavu. Ale možná jen do chvíle než si třeba zbloudilá kulka najde zrovna tvé dítě.

To mi přijde fakt lepší raději omezit pocit bezpečí který deprimovanému sebevraždou vyhrožujícímu člověku dává držení zbraně.
A nemluvě o tom, že i ten kdo se chce zasebevraždit má blízké, kteří o něj nechtějí přijít.

Jasně zabránit všemu nelze, ale pokud okolí má ty indicie, že by se něco stát mohlo, je dle mého přímo morální povinnost alespoň zkusit něco udělat.
howgh