Tante, já nejsem nijak dokonalá manželka a manžel by si taky leccos představoval lepší, co si budeme povídat. Ale na druhou stranu jsem mu nikdy nenechala na starost děti hned, jak přišel z práce. Chtěla jsem, ale pořád jsem si říkala, že si musí po práci nejdřív odpočinout. On si obě děti dobrovolně na starost nevezme, musela jsem se naučit dávat mu to "příkazem". Pracuju když je doma a má na starosti děti. Je to pro mě výhodné, protože si zaprvé psychicky odpočinu a zadruhé nikdo nemá řeči, že někde lítám za zábavou Nejvíc mě na něm štve, že nechce pochopit moje problémy. Když byly děti malé, nemohla jsem si ani postěžovat, že se xkrát v noci probudily a já musela kojit, protože on byl přece vzhůru taky (byl sice v jiné místnosti, kam se dobrovolně přestěhoval, ale přece to taky slyšel). Teď si stěžuju a na únavu a opět - já jsem taky unavenej. Já mu to věřím, ale chtěla bych, aby se o mě víc staral, jestli to píšu srozumitelně.