Tak mně se začalo ulevovat až s nástupem do školy a to velmi postupně, protože nastaly kroužky, problémy se školou...to vše 2x, děti mám rok po sobě - od 9 měsíců té mladší pořád střídaly nemoce.....a různé zdravotní komplikace, vlastně neustále....do práce jsem si utekla odpočinout, ale nevyplatilo se, protože jsem se psychicky úplně vyčerpala....pak deprese atd.....a ano, mám několik lehkých autoimunitních onemocnění, únava mě neopustila, ale od operace žlučníku se cítím mnohem lépe, přestaly mě bolet klouby a ta únava je taková normálnější.
Naše matkky taky chodily do práce, ale za komunistů ta zátěž byla nesrovnatelně nižší....mamka vzpomíná, jak hodiny neměly v laboratoři co dělat....lidi si vzájemněě píchali, když bylo třeba, takže ani ta prac doba nebyla tak hlídaná....
No není mi přáno, mám pocit, že mmne Bůh připravuje "na těžkosti tohoto světa", protože starostí a zátěže mám čím dál víc, ale jsem už opravdu odolnější a hlavně si hlídám ty depresivní nálady a snažím se vyrovnávat třeba procházkou o samotě, pozorováním mraků.....tak půlhodinka stačí. Ale nám už teď babičky pomáhají, jinak to nejde (přibylo další dítko, manžel je vážně nemocný, jedna dcera po těžké autonehodě.....).
Hlavně si hlídej duševní hygienu, to je nutnost, vitamíny, čertvý vzduch