situaci, kterou popisuje zakladatelka, bych případně z pozice matky řešila tak, že pokud bych z nějakého důvodu chtěla, aby byt dostala po mé smrti jen dcera, tak bych jí ho věnovala ještě za svého života.

jinak bych si s dcerou promluvila předem s tím, že bych si ujasnila, zda je jí zřejmé, že sice bydlí v mém bytě, ale o dědictví se jednou bude muset rozdělit s bratrem. případně bych se snažila s dětmi domluvit tak, že k vypořádání dojde ještě za mého života, aby dcera s hypotékou moc neotálela a syn mohl dostat svůj podíl už rovnou, v době, kdy třeba peníze už potřebuje. to vše za předpokladu, že bych si byla jistá svým bydlením jinde.