Tak to klobouk dolů, na domácí vzdělávání bych neměla ani náhodou. Jeho složitá povaha mě vydeptá za chvilku, když má záchvat vzteku odcházím, neboť za sebe neručím. Tudíž učení doma ani náhodou, na to člověk musí mít povahu, kor u takovýchto dětí. Ale nevím, pořád se mi zdá, že ve škole hlavní příčina není, spíš bych tipovala na to, co mám já taky - 1000 x si řeknu, že nemám nač si stěžovat, ale pocit toho, že jsem nešťastná a nevím proč tu prostě je. On to po mě možná zdědil. Asi to není úplně deprese, spíš nešťastná povaha. A s tím bych mu chtěla pomoct.