"Kudlo, takže takhle pojatá psychosomatika ti žíly netrhá? To je první věc, kterou člověk musí pochopit, aby to celé hned nesmetl ze stolu. Že je třeba přestat uvažovat v kategoriích viny (a trestu). Že je za vším nějaký pozitivní záměr, je další věc. Asi člověk nesmí být totální materialista - ateista, má-li něco takového alespoň připustit. "

Ne, to rozhodně netrhá, protože to dle mého náhledu patří už do té "nadstavby", kterou bych si ale na rozdíl od řady jiných v žádném případě netroufla dávat do jakékoli souvislosti se vznikem nebo průběhem léčby té choroby.

Myslím, že ten člověk by onemocněl tak jako tak, respektive že ty souvislosti jsou tam tak složité a ve hře je tolik faktorů, že přičítat to psychice je trestuhodné zjednodušení.

V kostce řečeno - když už tu nemoc dostane, tak je pro něj určitě lepší dostat se do psychické pohody (a jakým způsobem toho dosáhne, je už zcela individuální), ale je absurdní si myslet, že by ta psychická pohoda sama o sobě byla rozhodujícím nebo dokonce jediným faktorem při vyléčení, a kriminální tomu pacientovi jakkoli podsouvat, že stačí se dostat do té pohody a už se nemusí léčit.