Krkatice čisté ADHD je pro PNP málo. Moje dvojčata mají těžkou formu ADHD, vývojovou dysfázii, autistické rysy, úzkostnou poruchu, poruchu spánku a k tomu všemu tak nějak patří emoční labilita, a LMR. A dosáhli jsme na to jen tak tak. Teď bude přezkoumání v létě a tak nějak počítám s tím, že jim to nedají. Přestože jim bude 8. S nikým se nedomluví, protože jim nikdo nerozumí. Nejsou schopní být chvíli sami bez dozoru, nejsou schopni se sami obléct správně. Klidně si komplet všechno oblíknou obráceně než má být a tak vyrazí do školy. Musím je několikrát vracet před odchodem do školy, aby se oblékli a i tak kolikrát ve školce zjistím, že jeden si ty trenky pro sychr sundal úplně a druhý má ponožky patou nahoru a ještě jednu tátovu. Do dneška nejsou schopní si pozapínat knoflíky nebo zipy u bund, svetrů, kalhot. Než si rozepne kalhoty tak je mokrý. U všeho jim musí někdo asistovat. Nakrájet si maso nožem je nepředstavitelný problém. O tom, že ani po těch letech drilu nejsou schopní si vzpomenout, že mají spláchnout a ještě líp si zvednout prkýnko, aby nebylo celé mokré a ideálně se trefit rovnou do záchodu, si můžu nechat jenom zdát. Kroužky nemáme, nedají nic organizovaného. Nikdo je hlídat nemůže a ani si netroufá. Do školy a ze školy je musím vodit za ruku. Za plotem štěkne pes a dítě mi zdrhá do silnice vyklepané jak ratlík, to stačí i když projede kolem náklaďák nebo nedejbože zahouká vlak. To jsme jednoho chytali na opačném konci náměstí a nekouká na stranu kam letí, jestli něco jede nebo nejede. Zubař jen pod narkózou a ostatní doktoři jen za asistence manželových 90 kil, když je třeba je někde posadit... Do dneška nepřekročili testově hranici 5 let mentálního věku. Takže asi tak nějak u nás. Nějak si nedělám naději, že by jim ten příspěvek nechali na další dva roky.