nechci nic řešit, jenom tak nad tím přemýšlím. mám holku v devítce, včera jsme spolu byly na veletrhu středních škol. co mě zaujalo, školy, o které se holka zajímala, vyučují povinně jenom jeden cizí jazyk a to buď jenom anglický, nebo volitelně anglický či německý. duhý cizí jazyk bývá možnost zvolit si nepovinně (ne povinně volitelně, nepovinně), pokud vůbec.

v této souvislosti mě napadlo, PROČ tedy základky trvají na dvou cizích jazycích? mám jazykově blbé děti (po mamince), jazyky berou jako nutné zlo, po přidání druhého začaly mít problémy i s tím prvním - obzvlášť starší v roce, kdy jí rozvrh vyšel tak hezky, že měla jak anglinu, tak němčinu ve stejný den hned po sobě (ano, ředitel si uvědomoval nevhodnost, ale prý jinak nešel sestavit rozvrh). výjimku z druhého jazyka mají u nás děti s papírem z poradny, pokud si to rodiče přejí (ale jak učitelé říkají - chytrým dětem to moc nedoporučují, protože ve volné hodině dohání češtinu a angličtinu, není o tom, že by více rozvíjeli první cizí jazyk).

tak já nevím. nebylo by tedy lepší, kdyby se na základce učila povinně jenom angličtina, ale zato ve větším rozsahu, aby jí děti přivykly víc? a případný druhý cizí jazyk dát (když už) až od střední školy? a další jazyky nechat na základce ve formě nepovinných předmětů či kroužků? takhle se holka sice čtyři roky učí němčinu, ale přechodem na střední školu s ní přestane, protože jako nepovinnou si ji stejně nezvolí a než střední dokončí, tak jí ta trocha znalostí ze základky bude k ničemu, protože ji zapomene (pokud tedy beru svoje zkušenosti s cizím jazykem na střední škole - čtyři roky němčiny, něco opravdu málo jsem se naučila, ale po dalších pár letech mimo školu, kdy už němčina nebyla potřeba, jsem neuměla pomalu ani pozdravit).