Mě pomohlo,že jsem to začala brát jako pracovní úkol - nová situace, nastavuju nový pravidla žití, učím se nový věci, orientuju se v novém problému.
Ale až po fázi nespaní,zoufaleho přemýšlení, co jsem udělala špatně...to bych řekla, že je tvůj první pracovní úkol - vzit jako nezvratny fakt, že už spolu nebudete žít, a přestat se obviňovat, ze za to můžeš...ono je to úplně jedno, kdo za co může, snaž se koukat dopředu, fakt to casem bude lepší.
Já si prošla asi rok úplného smutku, mechanicky jsem plnila povinnosti, pak se to začalo samo zlepšovat.