Zlata Adamovska nedavno nekde psala, ze kdyz to prasklo u nich, take to byla tragedie, ze celej svuj zivot postavila na jednom muzi. Citim to stejne. Seznamili jsme se po maturite, nemeli nic, postavili dum na nadhernym miste, poridili dve deti... Je strasne tezky tohle vsechno zahodit. Rozum mi mozna radi jinak, ale city.... A pak prijde nejaka nadhera z vesnice do Prahy a ulovi svyho sefa - chlapa v krizi na blondaty vlasy, sirokej usmev a skvelej servis, protoze on se s ni citil jako na prazdninach, nic nemusel. Znate to, prace, skolka, druzina, nakup atd ....a pak to neco malo, co zvladne clovek stihnout doma, protoze po tech letech polevi, nema kazdej den naklizeno a uvareno a usmev na tvari. To priznavam, je to prirozeny... Uz jsem v tom zas - mela jsem se vic snazit...