Chtěla bych umět 10 cizích jazyků na vynikající úrovni a zároveň tím neztratit současnou úroveň citu pro češtinu. (umět je bez té dřiny se je učit, prostě z nuly je zítra umět)
Zpívám skvěle, jsem přírodní talent, zpívám si pro radost, nemám nejmenší problém kdybych měla zazpívat veřejně třeba před padesátkou kolegů v práci.
Druhá strana mince je, že k sobě běžně nemám dobrého parťáka, třeba u toho ohně nebo když se pije a dalo by se zpívat, tak nepotkám parťáka, se kterým bych si mohla střihnout dvojhlas, trojhlas. Okolí zpívá blbě a já to slyším, trpím. Doma si jen tak pro sebe zpívám občas dvojhlasy - druhé hlasy nahlas, první si zpívám v duchu a slyším v hlavě. Nemám dojem, že by mou zpěvnost okolí nějak zvlášť cenilo. Hlušce zpěv nezajímá, oceňují ho lidi s hudebním sluchem, stejně zpěvní jako já, se kterýma si občas zazpívám, tam si na zpěvu spolu smlsnem :) .
Nejsem na svoje hudební schopnosti nijak zvlášť pyšná, mám je odmala, bez práce, prostě se doma jen hodně zpívalo a mně to přešlo do krve, padlo na úrodnou půdu vrozeného talentu.
Každý umí něco.