Filipe, hezký příběh. Přidám taky jeden, předvánoční, rozjímavý:
S kamarádkou jsme chodily předvánoční osvětlenou Prahou a obdivovaly nádherně osvětlené město. Zatoulaly jsme se i na Malou Stranu, a jak jsme šly kolem kostela sv. Tomáše, vidíme, že je osvětlený a v něm mše. A protože varhaník na ty varhany fakt krásně hrál, tak že si zajdeme do kostela a varhany si poslechneme. Vejdeme, sedneme, varhany krásně hrají, věřící zpívají mešní píseň, když najednou prsk ... a byla tma. Vypadla elektřina. Bez ní nejenže v kostele nesvítí žádná světla, ale nehrajou ani ty varhany. Kostelník neztratil duchapřítomnost, zašel do sakristie a na každou třetí lavici položil hořící svíčku. Kněz pokračoval ve mši a věřící zpívali i bez varhan. Celý kostel měl úžasnou atmosféru, takovou předvánočně rozjímavou až tajuplnou. Po asi 10 minutách blik - a světlo se rozsvítilo. Mši už dokončili za zvuků varhan, ale protože varhaník byl fakt dobrý, tak to po mši rozjel a přidal tak 15-minutový koncert, při kterém rozehrál snad všechny rejstříky, co ty varhany měly. Jaký div, že mu po jeho koncertě celý kostel zatleskal.