Maceško,

tohle řešení se mi líbí.

A i to, co říká Ráchel - pomoc nikoho neoprávňuje k citovému vydírání, ale je dobrý si uvědomit, že ten druhej, co mi tahá trn z pr.., nevisí na hřebíčku, aby mi byl kdykoli k dispozici a zaslouží si určitý ohledy, takže se mi líbí, co navrhuješ - mamince zavolat a říct "mami, chápu, že Tě to mrzí, ale situace se vyvinula tak a tak, nechtěla jsem kvůli dceři dělat vlny, Tvou nadílku dostane večer a dáme vědět, jak se líbila".

Myslím, že normální průměrnej člověk chce prostě jen uznání, že když se snažil, tak to druhá strana ocení, a to by dcera mámě za popsaných okolností poskytnout mohla a měla. Pokud je maminka nějak přecitlivělá, tak holt bude dělat vlny ona, ale jak říkám, myslím, že u normálního člověka by mohlo stačit dát najevo to uznání a lítost, že to nevyšlo podle plánu, a nebude už vyžadovat, aby si dcera kvůli tomu sypala popel na hlavu, když za to nemůže (a doteď mi není jasný, co vlastně "provedla").

Poděkovat a vyjádřit uznání, je-li za co, mi nedělalo problém nikdy, ale s omluvou za něco, o čem si myslím, že jsem neudělala, případně za něco, o čem vůbec netuším, co bylo, by mi taky moc přes pysky nešla.