trochu jsem díky tvému příspěvku rozklíčovala, co mě tak bolí. Asi hlavně to nepochpení a neuznání. Kolikrát jsem se ptala, zda je chyba u mě, že jsem za tu pomoc něco očekávala, vědomě nic, ale strašně to zabolelo, že mám bráchu (u kterého si mohu být naprosto jistá, že on by pro mě to co já pro něj-a o co si i zčásti řekl neudělal, a když jsem to pro něj udělala já, tak ani potom není schopen vzájemné pomoci. Prostě si to rád (velice rád) vzal a pak si vymezil hranice, že on pomoc neposkytuje.