My o sobě víme všichni navzájem, kde se kdo kdy s kým zhruba pohybuje, jak děti tak rodiče. Děti tedy jen pokud bydlí u nás (mělo to nějaké pauzy - pobyty v zahraničí, a teď je syn odstěhovaný zřejmě natrvalo a dcera na koleji). (Někdy tedy víme jen s kým, protože v jaké hospodě se zakotví není předem jasné nebo důležité... to až pokud je potřeba vyzvednutí.)

Není to taková věda, máme relativně stálé studijní, pracovní a zájmové aktivity, plus hlásíme nějaké mimořádky - zařizování na úřadech, návštěvy u někoho (a někoho u nás, samozřejmě), kulturní akce, mejdany, i třeba delší=zvláštní nákupy.

Nejde o to, že by to někdo po někom "vyžadoval", prostě si tak nějak normálně říkáme, co koho které dny čeká, a kdy koho máme čekat. Třeba i kvůli večeři - jestli se najíst hned sám nebo počkat... Takže když manžel nebo dítě není doma delší čas poté, co by dle dostupných informací měl, tak vyšlu sms, jestli jsou ok a kdy dorazí, a pokud sama místo příchodu z práce mezi šestou až osmou vidím, že to bude až tak po deváté, napíšu sms... Všem to vyhovuje.

Dokud byly děti mladší (tak do těch 11, základka...), věděla jsem hodně přesně (možná v řádu pár minut), kde zrovna jsou, protože jsem je buď sama vozila sem tam školka škola kroužky, nebo pomáhali prarodiče, což se taky komunikovalo průběžně. "Ven" chodily minimálně, a když, tak jsme si řekli, kde budou.