"Nechtěla bych ji vyzvedávat po obědě po celou dobu školky. Ona je zvyklá si vyřvat, co chce. Nemůžu stále ustupovat, za chvíli nebudu mít kam. Navíc jí nevadí ani tak spaní ve školce, jako má neustále strach, že jí nevyzvednu."

Děti samozřejmě testují hranice a zkoušejí, co si mohou vyřvat a co už ne, to je přirozený proces. Ale demonstrovat pevnost svých hranic zrovna na docházce do školky mi připadá nešťastné. Dítě nijak nepoškodíš, když budeš trvat na mytí rukou nebo omezíš sladkosti a koukání na pohádky. Ale trváš-li na tom, aby ve 4 letech chodilo denně do školky, a to i na odpoledne, nejde už o nastavení hranic, ale naopak o jejich popření. Hranice mají vymezovat bezpečný prostor, mají garantovat lásku a řád. Máma je doma s mladším sourozencem a já mám být tak dlouho sama pryč? Řád výrazně převažuje nad láskou. I já si myslím, že by tady mohla tkvět příčina jejích úzkostí, a pokud ano, je vlastně dobře, že se projevuje a není tutlána někde v hloubi.

Je to jen můj názor, zdráhám se rozdávat nevyžádané rady, třeba to prostě potřebuješ slyšet od odborníka...