Spolehnout se na sebe,

vybrat si auto dle sebe.

Já jsem řídila ráda, nalítala toho dost v roce s různými auty,

pak x let neměla možnost (řídil manžel, párkrát mne zkritizoval, že jsem jela pomalu), mimo případů akutní nouze jsem neřídila skoro 15 let. Od doby, co jsem otěhotněla.

Párkrát jsem se pokusila to zlomit, abych zjistila, že si to manžel nepřeje.. on mne prostě vozí rád. A jakoukoliv mou nejistotu vnímá jakože "no, přeci .. se nepustíš do tohohle"

To je opačná situace, ty muže podporuješ, ten můj by nejradši, aby mne vozil jen on (kombínace obav o mne a ještě nepostradatelnosti jeho). a přesto občas poskuhrá, že kdybych řídila.

Takže na tajňačku místo cvičení chodím na kondiční jízdy.

Ale jinak jsou lidé, co řídí neradi, nebo to fakt nejde. Máme kamaráda, je to technik v automobilce - takový paradox, - řízení auta fakt nedává. Řidičák má, ale kdykoliv vyjede, tak prostě při jízdě či parkování nabourá to nejdražší auto v dosahu. Nikoho nezabil nebo sebe asi jen proto, že už to vzdal.

Pak druhého, co ani v dnešní době nemá oprávnění - asi ani za úplatky, na pátý pokus...

partnera bych nenutila a ne.. pro mne není řízení auta základním předpokladem pro společný život.