zefýr,
ony jsou taky různý zkušenosti. V manželově rodině tohle třeba nebylo docela dlouho moc téma, protože u nich senioři většinou umírali dost brzo po odchodu do důchodu. Téma dědictví domu a péče o seniora se tam vůbec nevyskytovalo, protože seniory k péči prostě neměli.
V mojí rodině jsou z obou stran strašně "tuhé kořínky". Téma dlouholeté péče o seniora je ve hře prakticky vždy, ve smyslu kdo se toho ujme a bude se tím pádem seniorem samozřejmě žít, a jak správně díš, je to kolikrát úkol typu "ani za dva baráky", ale ten starej člověk tu prostě je a někdo se postarat musí, když důchoďák nevidíme jako řešení. Teta takto prababičku "dochovávala" třicet let (od sedmdesátky do stovky). Třicet let být někomu k dispozici, to je nejen na barák, to je i na metál