Spravedlivě asi ne, protože každý má jiná kritéria pro spravedlnost (pojímáte ji jen ekonomicky nebo zohledňujete potřeby dětí, které jsou různé?), ale rozumně zcela jistě.

Nejhorší je IMHO případ prodeje rodinného majetku a následného dělení peněz mezi tři děti. Je to snadno ospravedlnitelné, ale nerozumné z pohledu udržení rodinného majetku a rodinné sounáležitosti vůbec. Resp. tohle mohlo fungovat za socialismu, kdy dospělé děti se nakonec nějak ke svému bydlení dostaly a dědictví bylo něco na přilepšenou, u moudrých na podporu další generace.

Dnes je asi na čase se vrátit k původnímu modelu - nejstarší rodinný dům a povinnosti (pokud k tomu není - tak další následující potomek, který chce, tohle se nedá vnutit), a to povinnosti k domu, rodičům, ale i pomoc v nouzi ostatním sourozencům, ostatní děti věno dle možnosti rodičů, rozhodnutí a darování (u domu tedy jen části) v době, kdy děti vstupují do života. Má to tu velkou výhodu, že to těm mladším dětem pomůže v začátcích hlavně k tomu bydlení. Dědí jen ten nejstarší zbytek domu.

Pohledy dětí budou samozřejmě různé, různé v různých dobách, zejména když staří rodiče začnou nárokovat pomoc, ten nejstarší sourozenec, co dostal nejvíc, jaksi zapomene, že on se dostal k bydlení zdarma a jakou pomoc (zejména s dětmi) od rodičů přijal a nepochopí ty ostatní sourozence, že se nepodílí stejným dílem a financemi na péči, když tu pomoc nedostali, s dětmi musí poradit sami, bydlí jinde a peníze jim k bydlení pomohly, ale hypo mají stejně, byť na nižší částku, než kdyby nedostali nic atd.
Ale to se dá překonat, většinou