já neslýchám, nic, mám tři kousky a dvě mladší jsou pěkný éra, prostřední ADHD a pas, nejmladší dysfatik jen hodně akční..
doma dělají jak koně...
ale v obchodě dycky platilo... posloucháš, neseháš kam nemáš, nebereš co nemáš, můžeš jít vedle vozíku, neposloucháš, sedíš ve vozíku, klidně řvoucí..
platilo to na všechny moje tři děti, bez ohledu na to, že povahově jsou každej jinej...
bez ohledu na to, že na mě lidi koukali, protože dcera někde kole 2 let vydržela ve vozíku řvát, jak právě podřezáváné podsvinče klidně celý nákup.
Já jsem hodně benevolentní, myslím, že s každým dítětem jsem měkčí a měkčí.. a dost si dovolujou, hlavně nejmladší je tedy dáreček k pohledání, ale prostě přes některé věci u mě nejede vlak.. a jednou z nich je chování v obchodě.. nemám ani chuť sbírat zakrvácené dítě, která rozbije cosi skleněného a pořeže se a ani nemám chuť platit cokoliv co rozbijou... takže buď jsou hezky a pomáhají nakupovat, nebo seděli ve vozíku.
Te´d je jim 13, 8 a 5,5 a už tak 3 roky zpátky fungují v obchodě všichni hezky. Do té doby bylo potřeba občas nejmladšího do toho vozíku strčit, ne že by na něco sahal, spíš měl tendence se nám schovávat a přišlo mu to legrační.