Nechci se vám plést do rozjeté diskuse a dlouho se zdržet nemůžu, ale nedá mi to přidat pár připomínek -

Změna školy, vůbec ta úvaha, samotné hledání, je to obrovský stres a vabank. Každopádně jsem zastánce toho, že vždy je lepší dělat něco, než nic.
Minulý rok byl hotové peklo, taky jsem zakládala diskuse a mnozí z vás vědí. Dodnes nemohu pochopit, že nebylo možné to zastavit dříve, nechápu, na co jsme čekali - byla to spec. třída v norm. škole, z šesti dětí odešli jinam čtyři; do vánoc jsme čekali, jestli snad nejsou naše děcka blbší než jsme si mysleli, pak se snažili spojit (rodiče) a lítali po úřadech, což zabralo dalších pár měsíců; mezitím pololet. vysvědčení a další boje, dennodenní. Nakonec jsme každý za sebe hledali a řešili odchodem.
Jak vidno, dosud jsem nevychladla - a to je to, co vám chci říct: já vím, že tuhle práci dělají lidi, ale měli by mít nějaké předpoklady a hlavně profesní schopnosti. Nechápu, jak takové učitelky (potažmo vedení) mohou klidně spát. Vždyť těm dětem ubližují, a to by mělo být trestné! Nějak postižitelné.. zdejší pan ředitel s oblibou říkal: "nejhorší je, když nikdo za nic nemůže.."

Hledala jsem dva měsíce, obešla šest škol v naší městské části. Nikde nebyla ochota, možnosti syna vzít. Nakonec nějakou náhodou nebo vnuknutím jsme jako přespolní v blízké vesnici. Už při tel. hovoru řekli místo máme, kluka vezmeme, při osobním mi došel dech, když na vše reagovali "ano, dobře, zařídíme asistenta, ano, dobře, p. učitelka absolvuje školení, ano, dobře..".
Oni mi vzali otěže z rukou a mi se nesmírně ulevilo. Ano kluk je pořád autista, ale už není debil :) (to je jak z těch triček. ale opravdu, v předchozí škole prošel dveřmi a stal se z něj úplný debil, přesně ve smyslu toho slova, bohužel, nechápu to)

Ať uděláš cokoliv, držím palce a nepolevuj, děláš to pro své dítě - pro všechny ostatní je to cizí děcko.