whitep,

číslo mi připadá příliš vysoké, ale na druhou stranu mi přijde přirozené, že děti z pěstounské péče mají obecně třeba vyšší míru sebevražednosti, sociálních problémů a tak. Konec konců lze předpokládat (i v tom Norsku), že nezanedbatelná část těch dětí skutečně prošla v původní rodině komplikovanými situacemi, které se na jejich psychice podepsaly. Navíc jistá labilita, sklony k závislostem atd. můžou být dědičné.
Myslím, že kdyby se i u nás dělal průzkum, byly by na tom děti z pěstounské péče hůř; přestože si našich pěstounů velmi vážím, ty děti prostě mají něco za sebou, co nelze snadno smazat a napravit.