Zkus ji vzít, jako že to k ní patří a že prostě bude mít trochu delší cestu k některým věcem, budou ji stát víc úsilí.
A zkus ji oceňovat za to, co dokáže. Protože pokud do tý tělocvičny fakt vlezla a fakt tam s nima cvičila (do doby, kdy na ni začal ten cvičitel mluvit a bylo toho na ni moc), tak je fakt dobrá, nikoho tam neznala a přesto to zkusila!
Každej takovej malej krok ji stojí možná víc sil, než někoho jiného vystoupit před vyprodanou O2 arénou.
Když uvidí, že ji přijímáš se vším všudy i s její úzkostností a že ji podporuješ v těch zdánlivě malých, ale pro ni obrovských krocích, moc jí to pomůže.