Liško, mám syna, který je na tom velmi podobně. Jediná cesta, jak z to ho ven, je nenutit.
Velmi se nám osvědčilo minimalizovat ty nepříjemné situace a pokud o nich víme předem, tak se spolu domlouváme co udělat pro to, aby to syn zvládl. V tom případě jdeme na doraz tam, kam to jde a dál se prostě nejde. I za tu cenu, že některé věci si prostě nevyřídí, i když by ve svém věku měl. Prostě je takovový a nic s tím nenaděláme. Zase umí jiné věci a je napřed v jiných dovednostech.
A ono to jde pořád o kousek dál, sice pomalu, ale když s ohlédnu a vidím, že jsme začínali s tím, že syn ve školce rok nepromluvil a teď už je schopen v případě potřeby i oslovit cizího člověka, tak je to pokrok.
Čím víc se malé budou tyhle situace opakovat, tak tím víc se bude stydět.
Z mé zkušenosti to není o tom trénovat a trénovat, ale nechat dítě dozrávat a podporovat sebevědomí.