Dcera když bývala náměsíčná, tak byla takový klasický zombík. Zvedla se a bloumala po bytě, někdy jsem ji objevila, jak stojí u vany, ve zhasnuté koupelně, nebo jak stojí v kuchyni. Na otázku, co tam dělá, nedokázala odpovědět, ani se nesnažila, jenom zírala. Když jsem ji odvedla do postele, tak se nechala odvést, a pak usnula. Ráno o ničem nevěděla. Někdy mluvila ze spaní a někdy v tom náměsíčným stavu blábolila. Že by se zmohla na nějaký větší akce, to ne. Nedovedu si představit, že by prováděla něco tak koordinovanýho, jako skákání ve spacáku, nebo odemčení bytových dveří. Ale každý člověk je jiný.