Kdybych byla obdarovaná, měla bych potřebu se odvděčit, ale právě něčím takovým "pro radost", protože bych měla potřebu oplatit především tu radost. Takže kdyby si darující sám dokázal říct, co chce a byl to koláč, dala bych mu koláč a necítila se nijak provinile, protože bych mu tím plnila jeho přání.

Jako darující bych také nechtěla nic, nebo maximálně třeba čokoládu, případně jinou laskominu či vzácnost, kterou jsem sama líná si někde shánět, ale bez ohledu na to, jakou cenu měla darovaná věc. Kromě toho, že bych tím darem udělala radost, tak pro mě má hodnotu i to, že nemusím vyhodit, případně shánět odbyt pro něco, co sama nevyužiju. Pokud má pro mě něco peněžní hodnotu, snažím se to prodat. Když něco chci dát, cenu neřeším.