Chceš něco vědet? Jako dítě jsem byla, když jsem jata hněvěm spravedlivým, témeř nepřemožitelná, už jen tím, že sjem v tu chvíli necítila bolest, strach a nemyslela na následky. Když si vezmu, že teda zřejmě mám psychické dispozice brátit se či jiné, a když ale vezmu v úvahu, jak mne život v tomhle ohledu zkorumpoval, naučil srát víc při zdi , atd., tak normálně úpřímně musím říci, že bych za sebe taky ruku do ohně nedala - že se seberu a ozvu na obranu oběti. A dokonce si umím představit okolnosti, že bych nedokázala bránit ani sebe. A to fakt nejsem rozená oběť a zatím se jakž takž mobilizuju.