Moje dcera byla asi ve 3. tř. nařčena z šikany. Vzhledem k tomu, že se chovala divně a ptala se mě, jestli jsem mluvila s babičkou toho kluka, tak jsem tomu nařčení uvěřila. Dceru jsem tenkrát poprvé a naposledy seřezala a nadávala jí. Pak jsem ji drapla, musela za ušetřené peníze koupit čokoládu a šly jsme se omluvit. (Zbitý chlapeček po návratu ze školy nemluvil, jen brečel, babičce nakecaly osmačky, že ho zmlátila dcera. Byla to jejich pomsta za to, že ho bránila před jejich kluky.) Dcera se tada začala omlouvat, kluk byl zalezlý. Když zjistil, že dcera dostala, vylezl a řekl, že to tak nebylo, že mu pomáhala. Nakonec dostala čokošku dcera, doma jsem se jí omlouvala. Překvapila mě její reakce. Ona mi totiž poděkovala za ten výprask. Prý aspoň ještě víc ví, že by se mi nelíbilo, kdyby někomu ubližovala a že je lepší, že jsem ji omylem potrestala, než kdyby to udělala a já jsem si nechala něco nakecat a nezakročila.
Doufám, že by se podobných akcí neúčastnila a ty dvě menší taktéž. Jinak bych byla opravdu důsledná v tom, aby nesly následky.