Vdávala jsem se v roce 1991 a svatby pod vodou nebo v balónu ještě nefrčely. Bylo to čerstvě po škole, svatbu zaplatil můj tatínek, rodiče ženicha byli švorc, ženich tudíž zaplatil prstýnky (udělané z našeho rodinného zlomkového zlata) a kytku
Svatba byla dle našich představ, ale nemusela jsem to všechno zařizovat a domlouvat, za což jsem byla vděčná.
Ale fakt je, že my chtěli tradiční menší svatbu, těšili jsme se, jak budou mít rodiče a prarodiče radost (měli), jak si zatancujeme se svědky a přáteli (zatancovali jsme si) a pak posedíme u nás doma (poseděli jsme). Takže vše proběhlo k všeobecné spokojenosti, naší i platícího tatínka.
Pak jsme odjeli na svatební cestu, zanechali dojatou rodinu za sebou a posílali jim pohledy z krásných míst