Já si říkám, že bych na to měla. Jenže si to říkám z pohledu své dnešní situace, kdy můžu být ženská nebo chlap nebo taky letadlo, když si usmyslím a všem to bude jedno. A když nebude, tak se odstěhuju u 50km dál. Kdybych byla tam a o 60 nebo 70 let dřív, byla vychována k poslušnosti a pak bych měla čelit své navždy nas.ané rodině, zhrzenému snoubenci a jeho rodině a vidině, že tam s nima v okolí budu žít do konce života, tak bych na to možná taky neměla. Možná, že bych psychicky i fyzicky unesla žít jako osamělý chlap, kdyby mě do té situace hodili (což se stávalo), ale netuším, jestli bych dokázala to rozhodnutí udělat v situaci, kdy bych byla ještě křehká dívenka, která nikdy nic nerozhoduje. Dost možná, že prostě ne.