Tak o mě si maminka a tchýně taky myslí, že jsem nemožná matka. Nepletu svetříčky, nežehlím, na uklízení máme paní, vařím zřídka, děti beru na jídlo do restaurace a tahám je po světě, jsem do večera v práci a nepůjdu na mateřskou, protože si zaplatíme sestřenici jako chůvu a až odkojím, tak to převezme manžel. Jsem černá ovce jak vyšitá, ale neberu to jako diskriminaci. Kecy příbuzných beru jako kecy a pouštím je jedním uchem dovnitř a druhým ven. Oni náš život nežijí. To je ta výhoda toho, že nejsme v Albánii.