Půlko, rozumím tomu. Ale zase je jedna věc, že můžeš být čím chceš. A druhá věc je, zda to chceš a proč to případně chceš. Já třeba se cítím velice žensky a představa změny té role je mi vysloveně nepříjemná. Což nemusí znamenat, že ženská jako ženská, bez převzetí můžských rolí, musí či musela být slabá a bezmocná.
Možná to tak připadá nám z dnešního hlediska a možná čerpáme z extrémmích případů, o nichž se vždycky líp píše, než o mainstreamu.
Jednou jsem četla nějakou glosu od P.Procházkové o afghánských spokojených tlustých ženách a hubených udřených mužích kteří, protože ženská nesmí z domu, musí dělat všechno sami (nechytat za slova prosím, píšu glosa, jiný pohled na věc atd, jistě lze najít mnoho opačných případů, o nich teď ale nepíšu )
Ale taky rozumím té albánské ženě-muži z toho dokumentu.