Albánku mám jako nejbližší kamarádku. Hlavní odlišnosti, které mě překvapily. Než přišla do západní Evropy, tak učila na universitě. Nosí sukni, kalhoty by na sebe nevzala, doma ano - volné sporotovní, ven ne. Její muž je její první partner, neumí si představit jiného muže vedle sebe.Jsou spolu asi 14 let. Její syn není pro ni důležitý, předpokládá se, že nějak vyroste, spíš ji obtěžuje jeho přítomnost, o dalším dítěti výhledově uvažuje /momentálně se bojí viru, takže početí odložila o několik let/. Má obrovskou starost o zdraví svých rodičů a ještě větší o zdraví své tchýně, pokud by její tchýně onemocněla, tak odjíždí domů do Albánie a je povinna se o ni postarat. Když se stěhovala do Záp. Evropy, tak peníze ze svého obchodu musela přenechat tchýni a tchánovi. Neumí si představit, že by měla muže gynekologa a to ani u porodu nebo v život ohrožujících stavech. Když jdeme na společnou večeři jako rodiny, tak sedíme jako ženy zvlášť a muži sedí u jiného stolu. Nejvyšší rozhodující slovo má nejstarší žena v rodině /ne muž/. Obecně čím je žena starší, tak požívá větších výhod. No, napíšu jestli si ještě na něco vzpomenu. Ale chtěla jsem tím říci, že se to těžko porovnává.