můj bratr už 6 let žije 1000 km daleko, hodně mě to mrzí, s jeho ženou jsme si byly blízké, i s jeho dětmi, protože mateřskou jsme se švagrovou jejích prvních devět měsíců trávily spolu prakticky denně. Bratr v té době pendloval mezi současným a bývalým bydlištěm. Odstěhovali se v podstatě na moji radu, protože švagrová tu byla sama s klukama.. a brácha sám tam v bytě.. unavenej z pendlování.. nakonec se rozhodli těsně před nástupem staršího do školy.. a teď jsou moc spokojení.

Nám to je samozřejmě líto, babičce o to víc.. ale mívá tu kluky třeba na týden v létě..

ale většinou to je bohužel tak, že bráchova rodina přijede třeba na 5 dní, kvůli práci a tak.. a musí navštívit. ... dvoje babičky, prababičky, všechny sourozence.. takže všude jsou jen chvilku.

Už jsme za nimi dvakrát byli na 14 dní, i s babičkou a babička ještě jendou extra sama autobusem.

Člověk nic nenadělá, tady žili na hranici chudoby, tam se mají se stejnou prací velice dobře. Na tamní poměry asi ne.. ale na poměry, co byli zvyklí tady ano.. takže jsou spokojení, prvně mysleli, že se za pár let vrátí..

babičku to samozřejmě mrzí, ale myslím, že daleko horší to bylo pro švagrovou, protože opustila komplet rodinu a ještě měla problém s jazykem navíc nenavazuje úplně nejsnadněji vztahy, takže ze začátku byla hodně osamocená.