Divá Báro,
skoro stejně to bylo u nás: sestra, po roce já, za další 4 roky dvojčata.

Můj nejstarší, sedmnáctiletý, mi nedávno řekl: jo, sourozenci mi lezou na nervy a někdy bych je raděj neměl, ale dělají ze mě lepšího člověka.

A já jsem před chvílí četla recenzi od Peňáse na knihu dopisů Juliany Jirousové a Martina Jirouse, když byl ve vězení (a určitě si ji chci přečíst) a on tam píše, že JM sama nesla tíhu starosti o děti a všechno, ale je to: "břemeno, které ji zároveň nadnáší".
Brilantně vyjádřeno.