Lady V.,
ví, že se umírá, ale dítě může stejně jako dospělý na smrt někoho blízkého reagovat iracionálními otázkami "proč zrovna tenhle" a iracionálním hledáním viníka. V dětství navíc člověk hledá souvislosti s jinou logikou než dospělí. Mě to zkrátka nepřekvapuje. Přišlo mi to jako takové kopnutí si.

S tou iracionalitou - když mi umřela máma, bylo mi 18, a nějakou dobu mi trvalo, než jsem se zbavila pocitu viny (zcela iraconálního, jak mi bylo od počátku jasné), že za to můžu, protože mě v jistý okamžik před tím během jednoho z jejích záchvatů bolesti NAPADLO, jestli by nebylo lepší, kdyby se netrápila.