Nejdřív bych zvážil, co takto formulovaná otázka znamená. Takové to, že babička byla nemocná a stará, synovec nejspíš ví. Napadají mě dvě možnosti.
(1) Jde o projev emocí. Dítě truchlí, cítí beznaděj, možná je to poprvé a nemá zkušenost s tím, že to přejde, pravděpodobně to neumí zpracovat. Navíc se mu dost možná zdá, že rodiče s tím nějak pracovat umí (jejich zármutek možná nevnímá, nebo ne v takové intenzitě jako svůj). Bral bych to jako výzvu ke sdílení emocí, smutku, vzpomínek na babičku - a taky zkušeností s tím, jak takové truchlení probíhá a že časem odezní.
(2) Jestli jde o první uvědomělé setkání se smrtí, tak se synovec nejspíš potýká s vážnými metafyzickými otázkami - jak je možné, že je smrt, co má potom smysl, jak a jestli se s ní smířit... Přitom o dospělých soudí, že odpovědi znají a svou otázkou se jich chce dobrat. V tom případě by rodiče měli (nenásilným způsobem, protože synovec se na to možná neptá a možná pro něho odpovědi budou obtížně přijatelné) vyložit svůj vztah k těmto věcem, včetně toho, že je to jedno z tajemství provázejících naše bytí a že vyrovnávání se s ním je jeden z velkých životních úkolů.
No a taky by asi nebylo od věci zeptat se přímo synovce, proč si myslí, že babička zemřela, a podle toho, co řekne, pokračovat dál.