Brzo půjdu podat synovo daňové přiznání a už se skoro těším, jak se naseru. Bude to pro ně oříšek, protože má trvalý pobyt a místo podnikání v ČR, ale žije dlouhodobě v Čině a pracuje tam jako OSVČ pro českou firmu, která tam ale taky dlouhodobě sídlí.

Naposledy jsem tam ječela asi před třemi lety, když manžel nesl svoje přiznání a měl potvrzení že syn zahájil studium VŠ asi v půlce srpna, mladá úřednice manželovi sdělila úžasnou novinku, že to je špatně, že škola začíná 1, září a ona to ví, protože chodí do školy.

Dále chtěla potvrzení že na kluky si neuplatňuje úlevu ex, se kterým jsem v tu dobu byla asi 10 let rozvedená a nikdy nikdo potvrzení nechtěl.

Fakt jsme se namíchla, naštvaným škrabopisem sepsala čestné prohl, že si kluky ex neuplatňuje a pak ji hodila na stůl to potvrzení ze školy, podepsané a orazítkované že studentem se stal v srpnu. Po mém desetiminutovém monologu, kdy jsem ji nepustila ke slovu, to přijala a vše prošlo v klidu.

Ale vítězem je čínská ambasáda a její požadavky pro vízum. Potvrzení mého šéfa, že souhlasí že si beru dovolenou. Potvrzení kolik mám na účtu. Kopii pracovní smlouvy. Rozpis co který den budeme v Číně dělat dopoledne i odpoledne atd, celkem 13 různých lejster, letěli jsme dva, takže 26 lejster.