Žluťásku, soucítím s tebou a můžu ti říct - nejsi sama.
Zažila jsem 2 děsné porody - jeden kleště na poslední chvíli - syn nevratně zaseknutý v porodních cestách. Po vyndání kleštěni to samé co ty - vybavení neporozené placenty bez umrtvení. Ale v tu chvíli už mi to nějak bylo jedno. V šestinedělí jsem se začala cítit divně - měla jsem prý zbytky tkáně v děloze, tak jsem šla na sál na revizi dělohy.
Na druhé dítě jsem si troufla až po 8 letech a porod byl opět komplikovaný - nenarotovaná hlava, netypické různě dlouhé kontrakce, ale naštěstí jsem se otvírala - holka měla potíže se srdeční činností po medicínsky vedeném porodu a za 5 minut 12 se spontánně narodila ( říkali, že pokud nezačnu rodit do hodiny, bude sekce).
Bojím se naprosto všeho a omlívám i na ORL.
Teď čekám na výsledky kontrolního stěru cytologie a možná budu muset na konizaci čípku. Asi mě budou muset narvat sedativy, jinak to prostě nezvládnu. Já tam nezvládnu asi ani dojít. MM vyhrožuje, že mě tam prý i odnese.
Jo i banální zákrok může být pro někoho drama...