Ano, mám dojem, že kupovat byt konkrétně třeba v Ústeckém kraji na nějakou šílenou hypotéku může jen blázen. Máma se už několik let rozmýšlí, jestli vůbec v panelákovém bytě rekonstruovat kuchyň, protože v případě prodeje se jim ty investované prostředky absolutně nevrátí a navíc byt léty neustále ztrácí na ceně tím, jak se na sídlišti zhoršuje sociální situace. Byt po ani jedné z babiček bych taky nechtěla, u jedné se z celkem ok lokality stalo po dvaceti letech pologhetto, byt druhé je maličký a dispozičně nešťastně řešený, lokalita taky žádná výhra, budeme jej prodávat, protože ho nikdo z rodiny nechce. Panelákové bydlení se taky může dost lišit - to, jak bydlíme teď, mi vyhovuje o dost víc, než tam, kde bydlí naši. Kdybych i teď žila v takovym paneláku, kde bych koukala na narvaný parkoviště a do protějšího paneláku, hledala půl hodiny parkovací místo, po setmění se bála chodit sama a nemohla mít před bytem zrcadlo, botník nebo kytky, protože se tam krade, taky bych do budoucna počítala jen s domem.