Černá kroniko,
moc pěkně jsi to napsala

Taky jsem vyrostla na takovém sídlišti. A z vlastní vůle se z něj nehnula. Naopak jsem se klepala, abychom tu sehnali byt a přiklepli nám hypotéku. Do jednoho paneláku vejde celá vesnice lidí, ale paneláky stojí od sebe tak daleko, že je všude spousta sluníčka. Výhled mám z jedné strany na centrum Prahy, Malou Stranu a Petřín, z druhé strany vidím Bezděz. Sídliště je plné vzrostlé zeleně tolika druhů, že z nich děti mohou dělat objemné herbáře. Před okny se tu honí veverky, večer tu dupou ježci, žijí tu zajíci a na školním pozemku sova. Pěšky ve velkém lesoparku jsem do 10 minut, na metro, autobus a tramvaj dojdu za 4 minuty a v centru Prahy jsem pak do 12 minut. To samé obchody a služby. V pěší vzdálenosti několik škol, školek, poliklinika.

Mohli bychom prodat byt tady, připlatit 2 mil. a koupit domek kousek za Prahou v nějakém satelitu typu Bašť. Ale já svoje pohodlí a "vše u nosu" nevyměním za nutnost dojíždění a taxikaření. A nevyměním veškerou pro mě velmi uklidňující zeleň za na sobě nahňácané domky s pidizahrádkami. Za takové bydlení mi pocit, že nejsem v očích ostatních socka z paneláku, fakt nestojí.
Jo a ještě možnost bydlet poblíž, ale v cihle. V paneláku je sice slyšet kdeco, ale záleží na tom, koho člověk má za sousedy. U nás je klid.