Jasně, na vesnici je to něco jiného, pamatuji si z dětství. Bandy kluků od sedmi od rána, kýble vody, voňavky, jalovec, ožralové, známí s nimi i spousta cizích ... Nesnášela jsem to. U nejstaršího syna jsem to nikdy nedržela (k nelibosti babiček), mladší má jiného otce, tak ten to má jinak. Ale s mírou. Koleda a nazdar. Tady je to malé město, bydlíme v bytovce a jsem tu cca 4 roky, vazby ani rodinu tady nemám. Jen tím, že jsem učitelka, tak chodívají žáčci. Já vždycky otevírala, ale letos vzhledem k nemoci (do soboty mi kapala chemoterapie) prostě doufám v trochu ohledu. A i ta finanční stránka je pro mě dost podstatná. Pětiletého špunta bych stát u dveří nenechala, ale doufám, že ze soudných známých by nikdo pětiletého samotného neposlal. Vlastně jsme se s těmi, u kterých jsem si říkala, že by mohli přijít, telefonicky předem domluvili. Ale ti přišli hlavně kvůli dcerce ne kvůli mě. Takže snad máme odbyto.