Venice,

vyrostla jsem na sídlišti, kde od šesti ráno zvonili jak magoři, někteří polévali vodou, jinéí odpornými voňavkami, některé kamarádky měly po "pomlázce" regulérní jelita, celé velikonoční pondělí bylo riskantní vylézt z domu, ať bylo sebekrásněji, protože se kolem poflakovali opilí chlapi ve "veselé" náladě, a druhý den člověk nacházel venku roztřískané zbytky pečlivě nazdobených kraslic... Holt jsem se nenaučila otevírat ani později, nanejvýš předem domluvenému chlapečkovi od sousedů, kterých máme v současném domě je pár.

Není to fakt o tom, jak se beru vážně.