Jako nepotracené dítě o které matka nepečovala se prodírám celý život dosti blbě životem. Samozřejmě je moje chování nestandardní oproti normálním dětem. Jsem deprivant se všemi atributy. To mně způsobuje konflikty s okolím. Okolí moje postižení na rozdíl od fyzického postižení neakceptuje a k životu mně nepomáhá, ale naopak odsuzuje. Stál mně ten nepotrat za to? Potracené dítě je šťastné, protože se nebude muset vystavovat v životě žádným problémům. Potratem k šťastnému životu nenarozených dětí !!