já se hodně bojím, že se spálím. Taky se mi to už několikrát stalo - fakt ošklivě. Nalítla jsem jak puberťačka. Na druhou stranu rozumově chápu, že někdy se to risknout musí. Např. na začátku vztahu nikdo nezaručí, že to bude navždy. Takže po nějaké době chození ten sex stejně musíme risknout.. a dál se uvidí. Dobu, než dojde k dalšímu rande po prvním sexu s dotyčným partnerem beru jako pocitově nejhorší.. Ozve se, neozve, skončilo to, neskončilo, co bude dál... Oproti tomu, když mám potřebu "vlastnit" pouze kamaráda na sex, tyto obavy mě vůbec neprovázejí. Neangažuji se citově, je tam pouze pocit sounáležitosti k osobě se stejným "problémem".