K tomu zasnění, dnes mě to i pobavilo, i když jindy bývám spíše zoufalá. Šla jsem si umýt vlasy a syn (druhák) šel na malou (máme WC v koupelně) a říkal, že se snaží (nepočurat celý záchod a okolí), ale úplně doprostřed se netrefí, že se právě odchýlil o dva centimetry, vzdálenost bude asi tak půl metru, takže úhel bude... a dal se do počítání. Já si umyla vlasy, rozčesala, vyfénovala, rozčesala a učesla dceru, a jdu se podívat na syna, jestli se konečně alespoň oblékl. A on se válí na sedačce ještě v pyžamu, za celou tu dobu si akorát sundal ponožky, koumá obrázek na tričku, co si má vzít do školy, a praví "Mami, na tom tričku je napsaný letopočet 1938, víš, co se stalo v roce 1938?" Já jsem automaticky začala lovit v předválečných událostech, ale došlo mi, že to nebude to, co by ho zaujalo, a říkám "Něco s nějakou lokomotivou?" "Ano, v roce 1938 dosáhla parní lokomotiva nejvyšší provozní rychlosti, a to 205 km/h!". To už bylo sedm nula nula, mladší syn rovněž stále v pyžamu, v ruce krajíc chleba s medem, med všude... Takové pěkné obyčejné ráno