Tak na to, aby se Alzheimer potvrdil a řešil, budete muset asi ještě absolvovat specialistu (neurologie/psychiatrie atd.), ten je potřeba jednak kvůli potvrzení té diagnózy pro dávky, jednak na předepsání příslušných léků. Že nějaký doktor vyslovil podezření, ještě nic neznamená, hlavně ne pro úřady.
Jinak podle toho, jak dědečkův stav popisuješ, mi přjde, že na nějakej příspěvek by býval měl mít už dávno nárok kvůli svým ostatním hendikepům. Protože soběstačnej prostě není, bez ohledu na demenci.

Jinak z vlastní zkušenosti: on ten Alzheimer pro lidi, co s postiženým nežijí, může být celkem dlouho naprosto nerozeznatelný. Prostě jim ten člověk přijde psychicky OK. On třeba hodně času je celkem OK, zvlášť při návštěvách blízkých, kdy je ještě trochu "mentálně nastimulovanej" a pak přijde nějakej propad. A pak se to právě "najednou" provalí při nějakým excesu typu "on nepoznal vlastní ženu/děti", ale to už je projev pokročilejší, a babička, co s vaším dědou žije, už musela dlooouho čelit nějakým takovým přinejmenším drobným výpadkům (dezorientace v čase, zapomínání základních věcí atd.). U nás si zbytek rodiny taky Alzheimera u babičky všimnul a připustil tu možnost až v momentě, kdy babička nepoznala vlastní dceru a vnoučata, když ji přišli navštívit. Ale my doma jsme věděli už dlouho před tím, že to v pořádku prostě není, že se dějou nejrůznější výpadky.