"Prostě to bereš úkorně, zveličuješ tragičnost odepření si něčeho (o všem nikdo nemluvil, o skeletech už vůbec ne)."

Žženo,
kdepak, jen se bavím.
Míru tragičnosti odepírání si čehokoli navíc nelze zvenčí posoudit, i kdyby to byla pravda, což není.
Každá věc má dvě různé ceny - cenu, kterou za ni opravdu zaplatíš a cenu, kterou má pro čistě pro tebe. Pokud o něco nestojíš, nemá pro tebe žádnou cenu ani levná věc. Kdo nejí olivy, nebude jásat, když je najde v letáku za akční cenu. Prostě olivy vůbec neřeší. Kdo je zbožňuje, půjde si jich koupit pět balení. A tak je to se vším. Nemůžeš přece říct "já žiju bez oliv a vůbec mi to nechybí, tak to dělej taky a ušetříš stovku (třeba) za týden", protože člověk, který má olivy rád si je "odpírat" nechce a pokud k tomu bude donucen třeba finanční nouzí, tak nebude spokojený. Tím ale neříkám, že na ně bude myslet od rána do večera, bude se mu o nich zdát a půl dne probrečí jen proto, že je nemá - což je zde také častá (byť absurdní) představa.