Já si vedu špatně. O víkendu jsem neběhala, neděle byla ve znamení vaření a úklidu a taky bylo třeba cvičit s holkama na klavírní koncertík, moc jim to nešlo. Jindy je nechám i samotné. V pondělí a čtvrtek dva dlouhé běhy, v úterý rychlých 16 km na kole pro medvědí česnek, ve středu 40 minut plavání po tréninku dětí.
Ale nálada špatná, menstruační... Navíc šéf po čtyřech oznámeních nepochopil, že si v úterý beru dovolenou kvůli řemeslníkům a ráno mě v práci hledal a nadával. Naštěstí zbytek kolektivu stál za mnou a už je to i zapomenuto.
Dnes měl být opět plavecký trénink, ale v družině zjištěno, že je dcerka nemocná, takže nic.
Moc jsem nespala a hodně jedla z nervozity, a to i sladkosti. Už jsem tu psala, že mě v noci vzbudila příbuzná, která žije daleko a bohužel dost neuspořádaně, s žádostí o půjčku. Už to nemusím mazat, ségra to ví. Nakonec jsem se rozhodla pomoci, ač nerada, měla jsem morální dilema. Donutila jsem ji poslat nějaký dokument k dluhu (prosila mě, že má přijít o střechu nad hlavou). Byla to upomínka svědčící o tom, že půl roku neplatila překlenovací úvěr stavebního spoření ani nedospořovala na spořící účet podle smlouvy. Volala jsem kontaktní osobě na stavební spořitelnu, příbuzná bohužel neplatila ani pojistku schopnosti splácet, a ta jí byla už před časem vypovězena. Uhradila jsem tedy dluh a vymohla z příbuzné aspoň slib, že si novou pojistku sjedná, jinak jí hrozí další smluvní pokuta. Dále jsem vyhotovila Smlouvu o dluhu a tu jí poslala k podpisu, pokud bude spolupracovat, zaplatím ještě splátky za duben... Nicméně se stejně s těmi penězi loučím a beru to jako splátku už nežijící babičce.
Takže není divu, jsem nervozní, nevyspaná, přežraná - a mám 60kg. Smí se vůbec přibírat v hubnoucí diskuzi?